O mně
Skutečná potřeba tvořit přišla s hledáním rovnováhy – měla jsem až do velmi nedávné doby úplně nekreativní profesi (ano, byla jsem voják z povolání) a v určité fázi jsem zjistila, že potřebuji vyvážit jednotvárnost, rutinní práci a pevný řád něčím, co ve mně dokáže vytvořit absolutní protipól – nastavit klid duše a vnímat krásu, jemnost a kouzlo okamžiku.
Vlastníma rukama dát tvar krásným věcem, dát do nich kus sebe, vložit do nich svoje vidění přírodních motivů. Tvůrčí člověk jsem byla ale odjakživa, jen velkou část života na to prostě nebyl čas.
Spoustu let jsem tvořila vyšívané a šité korálkové šperky, což je technika (beadweaving), která vyžaduje velkou trpělivost a pečlivost a je velmi časově náročná. A už jsem byla, upřímně řečeno, unavená z toho, že všechnu tu titěrnou a jemnou práci nejde dostatečně docenit…
Přibližně před třemi lety jsem ale objevila ovčí rouno a jeho možnosti a přitom zjistila, že z tohoto jemného, lehoučkého materiálu je jen pomocí plsticí jehly možné vytvořit prakticky cokoliv. Doslova jsem propadla suchému plstění. Právě pro ty nekonečné možnosti.
Miluju krajinu Hané, kde žiju. A tady všude hledám a také vidím inspiraci. V lužním lese, na okrajích polních cest, na loukách u řeky Moravy.
Focení
Chodím po krajině s foťákem a se svými ptáčky po kapsách…
Fotografování je mým velkým koníčkem. Z původní nutnosti naučit se fotit své šperky se stala vášeň, touha naučit se zachytit kouzlo okamžiku objektivem fotoaparátu.
Proto fotím krajinu, lovím světlo zapadajícího slunka v trávě nebo naopak světlo vycházejícího slunka nad Hanou, fotím kytky, včely, brouky, stromy a jejich listy a teleobjektivem ptáky ve větvích…
