Ještě před pár lety jsem fotit neuměla. Maximálně zmáčknout spoušť na automatu nebo mobilu.
Moje šperky fotil manžel svou digitální zrcadlovkou a já ho s tím, že potřebuju něco fotit, pořád otravovala a on mi několikrát podal knížku o focení se slovy: “Nauč se to.”
Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě je čtení návodů a technických postupů o tom, jak se něco ovládá, jednou z nejotravnějších činností na světě – takže na výše zmíněné “nauč se to” nikdy nedošlo.
Až do chvíle, kdy mě stres v práci přinutil vyhledat ve volném čase činnost a lidi, kteří s mou prací nijak nesouviseli (nejlepší věc, jak nevyhořet a přitom získat bonus v nové dovednosti a kontaktu s jinými lidmi). Fotokurz byl jasná volba. Dozvěděla jsem se poprvé v životě o tom, co je to ISO, clona, čas a k čemu jsou. Na kurz jsem tahala manželův foťák, žádný svůj jsem neměla. Připadala jsem si na hodinách jako loser, na moje fotky lektor nikdy nijak nereagoval. Cílem pro mě bylo naučit se vyfotit si sama svoje “produkty”. Což se mi nějak podařilo, dokonce jsem absolvovala i pokračovací kurz, který už ale jsem nemohla dokončit, protože jsem pracovně odjela na tři roky do zahraničí…
První rok v Německu jsem svoje šperky opět fotila mobilem. Foťák jsem neměla žádný. Pořád jsem jeho koupi odkládala, nevěděla jsem nic o tom, jaký by měl být, co by měl umět, jaké technické parametry by měl splňovat – takže jsem to pořád odsouvala a odkládala. A moje fotky byly pořád jen mizerná kvalita.
A pak přišel lockdown.
Seděla jsem v Německu, 900 km od domova a od své rodiny. Hranice zavřené. Vědomí, že já nemůžu za nima a nikdo nemůže za mnou. Homeoffice – sama ve velkém bytě, celé dny, ve které nikdo nevěděl, co bude dál. Jediným rozptýlením byla možnost chodit ven, do lesa, do polí.
A tak jsem ho konečně koupila. Ze zoufalství v té situaci, abych se něčím zabavila, odvedla chmurné myšlenky a zapomněla aspoň na chvíli na úzkost a bezmoc těch dnů. Sony Alpha 7II. Přes internet. Se setovým objektivem. K němu ještě 50mm objektiv. A začala ho s sebou brát na ty úniky do lesů.
Po pár měsících přibyl Sony 90mm f/2,8 G OSS macro. A po roce na to Sony 200-400mm f/4,5 GM OSS a 2x telekonvertor.
Moje dny těch zbývajících dvou let v Německu dostaly najednou úplně nový rozměr! Tahala jsem foťák všude s sebou. Zkoušela jsem, co to umí. Fotila jsem všechno – krajinu, kytky, stromy, detaily, macro, ptáky, svoji kočku, východy i západy slunka. Nečetla jsem žádné příručky ani knížky. Jen začala sledovat pár fotografů na Instagramu.
A hlavně jsem fotila svoje brože…
